Syndrom zhroucení včelstev (CCD): co se za tou záhadou nakonec ukázalo

Málokterý jev ve včelařství vzbudil takovou pozornost jako syndrom zhroucení včelstev, mezinárodně známý pod zkratkou CCD (Colony Collapse Disorder). Titulky z let 2007 až 2010 mluvily o záhadě a někdy rovnou o konci opylování. Od té doby uplynulo skoro dvacet let a proběhly desítky studií — obraz je dnes podstatně jasnější, než se tehdy zdálo.

Co přesně CCD znamená

CCD není synonymum pro „uhynulé včelstvo". Jde o úzce vymezený obraz: z úlu zmizí naprostá většina dělnic, ale zůstane v něm matka, plod, hrstka mladušek a prakticky nedotčené zásoby medu a pylu. Přesně tak to popisuje americká agentura pro ochranu životního prostředí i včelařská laboratoř USDA v Beltsville.

Podstatné jsou dvě věci, které včelař čeká, a přitom je nenajde. Zaprvé chybí mrtvolky — ani na dně úlu, ani před česnem; včely zjevně odletěly a uhynuly někde venku. Zadruhé zásoby zůstávají nějakou dobu nevyloupené, přestože opuštěný úl plný medu bývá pro okolí okamžitá pozvánka. Bez těchto znaků jde o běžný úhyn včelstva a o CCD v odborném smyslu se nejedná.

Zima 2006/2007: kde to začalo

Prvním, kdo jev popsal a dokázal ho dostat na veřejnost, byl pensylvánský komerční včelař David Hackenberg. V listopadu 2006 kontroloval svá včelstva přezimující na Floridě a našel desítky prakticky prázdných úlů; veřejně o tom promluvil v únoru 2007. Včelaři v té sezoně hlásili ztráty zhruba 30 až 90 % včelstev. Pozdější rozbory naznačily, že ojedinělé případy s podobnými znaky se objevovaly už od roku 2002, jen pro ně tehdy nikdo neměl jméno.

Mediální obraz se pak od odborné reality rychle odpojil. Vinu měly nést mobilní sítě, geneticky modifikované plodiny nebo „neznámá nemoc"; žádná z těchto hypotéz se nepotvrdila. Zajímavá, ale okrajová zůstala i hypotéza parazitické hrbilky Apocephalus borealis.

Co ukázal výzkum: žádná jediná příčina

Klíčovou prací se stala rozsáhlá popisná studie týmu Dennise vanEngelsdorpa z roku 2009, publikovaná v časopise PLoS ONE. Autoři porovnali 91 včelstev z 13 stanovišť a vyhodnotili 61 měřitelných proměnných — od fyziologie dělnic přes zátěž patogeny až po rezidua pesticidů. Závěr byl střízlivý: žádný jednotlivý faktor se neukázal jako pravděpodobná příčina. Postižená včelstva ale byla nápadně častěji současně nakažena více patogeny — tři a více virů neslo 55 % včelstev s CCD proti 28 % kontrolních. CCD tedy vypadá jako konečná fáze vyčerpání ze souběhu několika stresorů.

Kleštík a jeho viry

Jako nejsilnější jednotlivý článek toho řetězce se dnes konsenzuálně uvádí kleštík včelí (Varroa destructor), a to hlavně kvůli virům, které přenáší. Roztoč saje hemolymfu larev, kukel i dospělých včel a otevírá tak cestu infekcím; nejznámějším důsledkem je virus deformovaných křídel (DWV). Genetická analýza publikovaná v časopise Science v roce 2016 ukázala, že celosvětové rozšíření DWV je nedávná epidemie roznesená právě kleštíkem a obchodem se včelstvy. Silně napadené včelstvo tak nemusí zahynout „na varroázu" — zhroutí se na virózu, kterou by bez kleštíka v takové dávce nikdy nedostalo.

Pastva, pesticidy a management

Vedle kleštíka se opakovaně potvrzují další zátěže. Nedostatek a jednotvárnost pastvy v krajině s velkými bloky jedné plodiny zhoršuje výživu a imunitu včel. Pesticidy, zejména neonikotinoidy, působí často subletálně — nezabijí, ale zhorší orientaci a obranyschopnost. Roli hraje i Nosema ceranae, mikrosporidie napadající střevo dospělých včel, a u amerického průmyslového včelaření také transport včelstev na tisíce kilometrů za opylováním, který kombinuje stres, hladovění a míchání nákaz z celé země.

Proč o CCD dnes skoro neslyšíme

Tohle je část příběhu, která se do titulků nedostala. Hlášení případů odpovídajících striktní definici CCD v USA po roce 2010 výrazně klesla. Zatímco v roce 2008 připadalo na CCD zhruba 60 % všech ohlášených ztrát včelstev, v roce 2013 to bylo 31,1 % a v přehledech ztrát za sezonu 2014/2015 už se CCD samostatně neuvádí. Termín se tak dnes používá spíš historicky, a pozornost se přesunula ke sledování celkových zimních a ročních ztrát včelstev, které se v USA i v Evropě zjišťují dotazníkovými přehledy mezi včelaři.

Ztráty ale nezmizely

Že přestal fungovat jeden pojem, neznamená, že je vyhráno. Na přelomu let 2024 a 2025 zasáhla americké komerční včelaře jedna z nejtěžších vln úhynů v historii: podle zprávy USDA ARS z 2. června 2025 přišli od předchozího léta o více než 60 % včelstev, tedy asi 1,7 milionu kolonií, se škodou odhadovanou na 600 milionů dolarů. Rozbory vzorků z Kalifornie ukázaly vysoké hladiny DWV typu A i B a viru akutní paralýzy včel — a prakticky u všech odchycených kleštíků geny rezistence vůči amitrazu, nejpoužívanějšímu americkému akaricidu. Vedoucí výzkumu Judy Chenová k tomu poznamenala, že viry jsou sice pravděpodobnou bezprostřední příčinou úhynu, ale nevylučují význam dalších dlouho známých zátěží. O CCD se ve zprávě nemluví: obraz odpovídá zhroucení z virózy, ne „zmizení včel".

Evropa a české poměry

Evropa hlásila zvýšené ztráty už od konce 90. let, ale případy plně odpovídající americké definici CCD se tu potvrzovaly jen výjimečně; britské úřady tehdejší propad připisovaly především kleštíkovi a nepříznivému počasí. V České republice se CCD v pravém slova smyslu nikdy nepotvrdil. Co tuzemské včelaře opravdu trápí, je varroáza — Výzkumný ústav včelařský v Dole k ní vede monitoring a sleduje i roztoče odolné vůči léčivům — a dále mor včelího plodu. Kdo u nás najde na jaře prázdný úl, hledá odpověď téměř vždy v pozdním nebo neúčinném ošetření proti kleštíkovi či v nezvládnutém zazimování, nikoli v exotickém syndromu.

Co si z toho odnést

CCD byl reálný jev a jeho vyšetřování zásadně posunulo poznání o zdraví včel. Trvalá hrozba, kterou z něj dělaly titulky, se z něj ale nestala. Praktický závěr je nudný, ale funkční: sledovat spad kleštíka a léčit včas a účinně, střídat účinné látky kvůli rezistenci, dbát na pestrou pastvu a dostatečné zimní zásoby. Ztráty včelstev jsou vážný problém — jen se řeší po jednotlivých, dobře popsaných příčinách, a ne bojem se záhadou.

Zdroje a doporučená literatura

• VESELÝ, Vladimír a kol. Včelařství. Praha: Brázda, 2003. ISBN 80-209-0320-8.
• VANENGELSDORP, Dennis; EVANS, Jay D.; SAEGERMAN, Claude a kol. Colony Collapse Disorder: A Descriptive Study. PLoS ONE. 2009, roč. 4, č. 8, e6481. DOI: 10.1371/journal.pone.0006481.
• WILFERT, Lena; LONG, Gemma; LEGGETT, Helen C. a kol. Deformed wing virus is a recent global epidemic in honeybees driven by Varroa mites. Science. 2016, roč. 351, č. 6273, s. 594–597. DOI: 10.1126/science.aac9976.
• U.S. Environmental Protection Agency. Colony Collapse Disorder. Washington, D.C.: US EPA.
• USDA Agricultural Research Service. USDA Researchers Find Viruses from Miticide Resistant Parasitic Mites Are Cause of Recent Honey Bee Colony Collapses. Tisková zpráva, 2. 6. 2025.
• Výzkumný ústav včelařský, s. r. o., Dol. Varroáza: původce a příznaky.