Majka fialová: brouk, který se nechá donést do včelího hnízda

Málokterý brouk vypadá tak nepatřičně jako majka: těžké modrofialové tělo, krovky zkrácené do dvou šupin a neschopnost letu. Za tím zjevem se skrývá jeden z nejsložitějších vývojových cyklů, jaké u hmyzu známe — a přímá vazba na samotářské včely, bez nichž by majka fialová (Meloe violaceus) nepřežila jedinou generaci.

Jak vypadá a čím se liší od majky obecné

Dospělci měří zhruba 10 až 30 mm; samice jsou nápadně větší, protože jejich zadeček nacpaný vajíčky se před kladením roztahuje do soudkovitého tvaru. Údaj o čtyřech centimetrech, který koluje po internetu, je nadsazený. Zbarvení je černé s modrofialovým leskem, nejlépe patrným na slunci.

Nejčastěji si ji spletete s majkou obecnou (Meloe proscarabaeus), u nás rovněž běžnou. Rozhodujícím znakem je povrch hlavy a štítu: majka obecná ho má hrubě a hustě tečkovaný až svraštělý, majka fialová jemně, takže její štít působí hladce a má zřetelně vykrojený zadní okraj.

Kdy a kde ji hledat

Dospělce potkáte brzy na jaře, zhruba od března do června, jak se sunou po pěšinách a lesních světlinách; živí se listy pryskyřníků, sasanek a dalších bylin. Tvrzení, že žije hlavně na jižní Moravě, neodpovídá skutečnosti: ze všech našich majek je to druh nejméně vázaný na teplé nížiny. Vyhovují mu podhorské a horské polohy, lesní lemy i paseky a nálezy jsou známy až z nejvyšších poloh Krkonoš.

Hypermetamorfóza: vývoj, který má proměny navíc

Obyčejný brouk projde vajíčkem, larvou, kuklou a dospělcem. Majky mají stadií víc a jejich larvální formy se liší tak dramaticky, že by je laik nepovažoval za jeden druh. Tomuto vývoji se říká hypermetamorfóza, česky nadproměna.

Samice vyhrabe v půdě jamku a naklade do ní obrovské množství vajíček — podle literatury zhruba dva až deset tisíc, v několika snůškách. Ta čísla nejsou projevem plodnosti, ale zoufalství: šance jednotlivé larvy na úspěch je mizivá.

Po měsíci se líhnou sotva dvoumilimetrové, štíhlé a překvapivě čilé larvičky zvané triungulini — jméno dostaly podle trojice drápků na noze, kterými se pevně zachytí. Triungulinus vyleze na stéblo nebo na květ a čeká, někdy i řadu dní, na svou jedinou šanci.

Jízda na chlupech samotářské včely

Tou šancí je přílet samotářské včely. Hostiteli majky fialové jsou hlavně pískorypky (rod Andrena), doloženy jsou i další rody, například pelonosky (Anthophora). Jakmile včela dosedne na květ, triungulinus se jí zachytí v chlupech na hrudi a nechá se odnést — cestování na těle jiného živočicha se říká forézie. Cílem je podzemní hnízdo s komůrkou, kterou včela zásobila pylem a opatřila vajíčkem.

Tam larva sleze, sežere včelí vajíčko — čímž se zbaví konkurence — a pustí se do pylových zásob. Po prvním svlékání se z hbitého běžce stává něco úplně jiného: tlustá, bílá, málo pohyblivá larva skarabeoidního typu připomínající chrousta. Následuje klidové, silně sklerotizované stadium (coarctate larva), v němž brouk přečká nepříznivé období, pak další larvální stadium, kukla a teprve na jaře dospělec.

Celý řetězec musí vyjít napoprvé: larva, která se nechá zanést k nesprávnému hmyzu nebo do úlu včely medonosné, hyne. Jak daleko specializace zajde, ukázali Leslie Saul-Gershenz a Jocelyn Millar u americké majky Meloe franciscanus: její triungulini se shlukují do chomáče připomínajícího včelí samici a vylučují napodobeninu jejího sexuálního feromonu, takže si je přiletí vyzvednout sám sameček.

Kantaridin a příběh „španělských mušek"

Když majku vyrušíte, vyteče jí z kloubů na nohou kapka nažloutlé olejovité hemolymfy. Tomuto obrannému mechanismu se říká reflexní krvácení; majkovití mu vděčí za anglické jméno oil beetles. Tekutina obsahuje kantaridin, terpenoidní látku, kterou si samci syntetizují a při páření ji předávají samicím jako svatební dar — ty jím pak chrání vajíčka.

Kantaridin silně dráždí a na pokožce vyvolává puchýře. Historicky nejznámějším zdrojem byly španělské mušky, tedy sušení puchýřníci lékařští (Lytta vesicatoria), zelenozlatí brouci ze stejné čeledi. Od antiky až do 19. století se prášek z nich prodával jako pověstné afrodiziakum — zdánlivý účinek byl přitom jen projevem toxického dráždění močových cest a provázela ho řada těžkých otrav i úmrtí. Po požití hrozí poleptání sliznic, krvácení do trávicího traktu a selhání ledvin; smrtelná dávka se udává v řádu desítek miligramů. V medicíně se dnes kantaridin používá už jen zevně, na bradavice.

Majku si proto prohlédněte a vyfotografujte, ale neberte ji do ruky: podráždění kůže nemá smysl riskovat a brouk manipulaci často nepřežije.

Ochrana a co majka vypovídá o krajině

Majka fialová je podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii ohrožený (příloha III); v červeném seznamu bezobratlých je vedena jako zranitelná (VU). Ochrana platí pro všechna vývojová stadia i jimi užívané sídlo.

Zajímavější je ekologická logika věci. Majka stojí na konci řetězce závislostí: potřebuje hustou populaci samotářských včel a ty zase nezorané, nepřehnojené plochy s obnaženou půdou pro hnízdění a dost kvetoucích bylin. Vypadne-li kterýkoli článek, majka mizí jako první — proto se majkovití používají jako indikátor kvality krajiny. Kde se jim daří, funguje i společenstvo divokých opylovačů. Pro včelaře z toho plyne prostá pointa: majka není škůdce úlu, a když ji na jaře najdete u stanoviště, je to spíš dobrá zpráva o okolní krajině.

Zdroje a doporučená literatura

• HŮRKA, Karel. Brouci České a Slovenské republiky. Zlín: Kabourek, 2005. ISBN 80-86447-11-1.
• MACEK, Jan; STRAKA, Jakub; BOGUSCH, Petr; DVOŘÁK, Libor; BEZDĚČKA, Pavel; TYRNER, Pavel. Blanokřídlí České republiky I. Žahadloví. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1772-7.
• BOLOGNA, M. A.; PINTO, J. D. Phylogenetic studies of Meloidae (Coleoptera), with emphasis on the evolution of phoresy. Systematic Entomology. 2001, 26(1), s. 33–72. DOI: 10.1046/j.1365-3113.2001.00132.x.
• SAUL-GERSHENZ, L. S.; MILLAR, J. G. Phoretic nest parasites use sexual deception to obtain transport to their host's nest. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2006, 103(38), s. 14039–14044. DOI: 10.1073/pnas.0603901103.
• KARRAS, D. J.; FARRELL, S. E.; HARRIGAN, R. A.; HENRETIG, F. M.; GEALT, L. Poisoning from „Spanish fly" (cantharidin). The American Journal of Emergency Medicine. 1996, 14(5), s. 478–483. DOI: 10.1016/S0735-6757(96)90158-8.
• Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, příloha III.