Gutace: proč rostliny slzí a co to znamená pro včely

Kdo vyjde za červnového rána k úlům, vidí na trávě kapky. Většinu z nich vytvořil vzduch — je to rosa. Část ale vytlačila rostlina sama a jejich obsah není jen voda. Ten jemný botanický rozdíl se kolem roku 2009 stal tématem ochrany včel.

Co je gutace

Gutace (z latinského gutta, kapka) je výdej vody rostlinou v kapalném stavu. Neodchází průduchy jako vodní pára při transpiraci, ale zvláštními útvary na okraji a na špičce listu — hydatodami. Jsou to zvětšené, trvale otevřené průduchy, pod nimiž leží volné pletivo zvané epitém navazující na zakončení listových žilek. Voda jde z cévních svazků přímo ven, a protože prošla xylémem, nese i to, co se v něm vezlo: minerální ionty, kyseliny, cukry, aminokyseliny. Tahle „nečistota“ je jádrem celého problému.

Gutace není rosa

Rosa vzniká kondenzací vodní páry ze vzduchu na povrchu vychladlém pod rosný bod — usadí se všude, i na uschlém stéble a na plechu úlu, a pokrývá čepel rovnoměrně. Gutační kapky sedí pravidelně na okraji čepele nebo jedna jediná na její špičce, jsou jen na živých rostlinách a objeví se i tehdy, když je vzduch na rosu příliš teplý.

Kořenový vztlak jako pohon

Hnací silou gutace není odpar. Přes den táhne vodu vzhůru transpirační proud, jenže v noci se průduchy zavřou a tah ustane. Kořeny přitom dál přečerpávají ionty do xylému, stoupá v něm koncentrace rozpuštěných látek a osmoticky nasává vodu z půdy. Vzniká kořenový vztlak — přetlak, který u nízkých bylin vytlačí vodu ven z hydatod. Odtud i podmínky gutace: vlhká teplá půda, vysoká vzdušná vlhkost, noc nebo časné ráno. Jakmile slunce otevře průduchy, přetlak zmizí a kapky do hodiny také.

Kde ji nejspíš uvidíte

Nejnápadnější je gutace u bylin s mohutným kořenem a malou nadzemní částí, tedy u trav a obilnin: vzcházející pšenice a ječmen mají na špičce každého listu lesklou kuličku. Nápadná je i u kukuřice, jahodníku a kontryhele — u něj je dokonce zapsaná ve vědeckém jméně. Jméno Alchemilla je odvozeno od alchymie, doloženo poprvé roku 1485 v herbáři Gart der Gesundheit, a znamená zhruba „malá alchymistka“ — alchymisté kapky z jeho listů sbírali jako obzvlášť čistou „nebeskou vodu“.

Proč gutace zajímá včelaře

Včelstvo spotřebuje hodně vody: ředí jí zahuštěné zásoby, připravuje krmnou kašičku pro larvy a v horku jí odparem chladí plodové hnízdo. Létavky pro ni létají tam, kde je nejblíž, a gutační kapky jsou ideální: mělké, bez rizika utonutí a k dispozici přesně ráno. Problém nastane, když rostlina, ze které kapka visí, vyrostla z osiva mořeného systémovým insekticidem.

Co se v gutačních kapkách naměřilo

Zlomovou práci publikoval roku 2009 tým Vincenza Girolamiho z Padovy. Gutační kapky všech rostlin kukuřice vzešlých z osiva mořeného neonikotinoidy obsahovaly účinnou látku trvale nad 10 mg na litr, s maximy do 100 mg/l u thiamethoxamu a clothianidinu a do 200 mg/l u imidaclopridu. Včely, které takovou kapku vypily, hynuly během minut. Měření Tappara a kolegů z roku 2011 našlo v extrémech až 346 mg/l imidaclopridu a doplnilo důležitý detail: koncentrace klesají během prvních 10 až 15 dnů po vzejití.

O jakých dávkách je řeč: akutní orální LD₅₀ clothianidinu pro včelu činí zhruba 0,004 µg, tedy 4 nanogramy na jedince. Při koncentraci 10 mg/l obsahuje jediný mikrolitr gutační vody asi 10 nanogramů účinné látky — a létavka nabírá desítky mikrolitrů.

Jak velké je to riziko doopravdy

Že je gutační kapka z mořeného osiva toxická, doloženo je. Jak často z ní ale včely v krajině pijí, doloženo tak dobře není. Přehledová práce z roku 2018 v časopise Apidologie uvádí, že rezidua v gutační vodě popsala řada studií, ale expozici včel touto cestou jich řešilo málo; tam, kde včelstva stála přímo v porostech ošetřených plodin, se vliv na zdraví ani na přezimování neprokázal. Proti sobě tak stojí jednoznačná laboratorní toxicita a nejednoznačná polní expozice. Nejvyšší koncentrace navíc trvají jen první dva týdny po vzejití, u kukuřice v květnu, kdy bývá vody v krajině dost. Riziko roste tam, kde se sejde suché jaro, stanoviště bez vody a čerstvě zaseté pole za plotem.

Regulační pozadí

Studie o gutaci patřily k podkladům evropského omezení neonikotinoidů. Prováděcí nařízení Komise (EU) č. 485/2013 zakázalo od 1. prosince 2013 moření osiva, ošetření půdy i postřik clothianidinem, thiamethoxamem a imidaclopridem u plodin atraktivních pro včely a u obilnin (mimo skleníky a ozimy). Nařízení (EU) 2018/783, 2018/784 a 2018/785 z 29. května 2018 pak omezení dotáhla: tyto tři látky lze použít jen u plodin, které celý život stráví ve stálém skleníku. Národní nouzové výjimky uzavřel rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-162/21 z 19. ledna 2023.

Co z toho plyne pro stanoviště

Praktický závěr je levný: mít u stanoviště vlastní napajedlo. Ne proto, že by vedle rostla mořená kukuřice — ta by dnes růst neměla — ale proto, že včela s vodou do padesáti metrů od česna nemá důvod hledat ji na poli ani v polní kaluži. Napajedlo má být mělké, s kameny proti utonutí, na slunci a hlavně provozované od časného jara: včelstvo si zdroj vody zafixuje a těžko ho mění.

Iluze si nedělejme: kanadská studie z roku 2021 testovala napajedla v zemědělské krajině a pokles úhynu dělnic ani vyšší hmotnost včelstev neprokázala. Napajedlo je rozumná pojistka, ne zázrak.

Zdroje a doporučená literatura

PROCHÁZKA, Stanislav a kol. Fyziologie rostlin. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0586-2.
GIROLAMI, V.; MAZZON, L.; SQUARTINI, A. et al. Translocation of Neonicotinoid Insecticides From Coated Seeds to Seedling Guttation Drops: A Novel Way of Intoxication for Bees. Journal of Economic Entomology. 2009, roč. 102, č. 5, s. 1808–1815. DOI: 10.1603/029.102.0511.
TAPPARO, A.; GIORIO, C.; MARZARO, M. et al. Rapid analysis of neonicotinoid insecticides in guttation drops of corn seedlings obtained from coated seeds. Journal of Environmental Monitoring. 2011, roč. 13, č. 6, s. 1564–1568. DOI: 10.1039/c1em10085h.
SCHMOLKE, A. et al. Plant guttation water as a potential route for pesticide exposure in honey bees: a review of recent literature. Apidologie. 2018, roč. 49, č. 5, s. 637–646. DOI: 10.1007/s13592-018-0591-1.
McCUNE, F.; SAMSON-ROBERT, O.; RONDEAU, S. et al. Supplying honey bees with waterers: a precautionary measure to reduce exposure to pesticides. Environmental Science and Pollution Research. 2021, roč. 28, č. 14, s. 17573–17586. DOI: 10.1007/s11356-020-12147-3.