Včelí úl Warré

Jak chovat včely, aby se cítily co nejlépe doma? Ekologicky smýšlející chovatelé se starají o to, aby byla zvířata co možná nejvíce v přirozeném prostředí, které simuluje jejich standardní životní prostor. Nejinak je tomu i u moderních včelařů, tato myšlenka je ale mnohem starší. Začátkem dvacátého století s ní totiž přišel francouzský duchovní Abbé Émile Warré.

Abbé Émile Warré a jeho úl

Průkopník ve světě včelařství

Jednoduchá metoda pro včelaře, bezrámkový úl nese jméno po francouzském duchovním Abbé Émile Warré.

Tento muž dlouhodobě spravoval několik stovek různých úlových systémů a po třiceti letech práce zanechal za sebou obdivuhodné dílo. Jeho snaha přiblížit včelařství všem zájemcům z řad laické veřejnosti dala vzniknout dílu L’Apiculture pour tous (doslova tedy Včelaření pro každého, vydáno v roce 1948). To bylo poprvé přeloženo do angličtiny v roce 2010 pod názvem „Beekeeping For All“. Dvanáctidílná kniha má také svůj český překlad. 

Cíl byl v podstatě jednoduchý, francouzský opat se rozhodl dát návod chudším včelařům, které hodlal naučit nejen stáčet med, ale i pracovat s včelím voskem a prodávat jej. Včelařství dostupné prakticky každému vnímal jako hodně důležité, pro chudé rodiny šlo o cestu k alespoň částečné soběstačnosti, což je pozitivem pro celou společnost.

Úl zvaný Warré je nejhospodárnější ze všech možností, které ostřílený abbé zkusil, zajišťuje nejstabilnější medový výnos a v ohledu šetrnosti ke včelám obstojí sebemenší kritice. Nadčasová publikace dala vzniknout modernímu fenoménu, vysoký a relativně štíhlý úl dnes znají po celém světě. Na první pohled připomene dutinu ve stromech, kde hnízdívaly včely ještě v časech prehistorických, tedy bez přímého dozorování lidských majitelů. Malá „chaloupka“ pro včely, která splňuje všechny moderní nároky a současně nemá nic, co by bylo navíc – jen ty opravdu základní a nejnutnější věci. Příroda si poradí sama, včely chtějí jen dostatečně zateplené a kulturní místo pro život, nic více a nic méně.

Úl lidový

Dno, nástavky, stříšky, krycí tkanina a uteplovací bedýnky, je to vlastně poměrně jednoduché. Deska by měla mít standardně tloušťku dvaceti milimetrů, pro chladnější kraj je třeba ještě o něco více. Abyste si Warré úl vyrobili sami, nemusíte být zrovna zkušeným truhlářem, protože stačí jen základní nástroje a zručnost. Půdorys by měl mít zhruba třicet krát třicet centimetrů, tedy odpovídat zázemí, které vlastními silami vybudují běžné divoce žijící včely. Svrchní část vyžaduje důkladnou tepelnou izolaci, celková hmotnost úlu je asi dvacet kilogramů. Nebojte, přenáší se jednoduše, na držadla výrobci obvykle myslí také. Úl si totiž můžete i koupit, vyrábí jej i v ČR hned několik specializovaných firem, stačí zadat konkrétní poptávku (a připravit si řádově několik tisíc korun).

Samozřejmě, úl Warré má také určité nevýhody. Pokud nepatříte mezi manuálně zručné včelaře, asi vám takovou radost neudělá. Při manipulaci s plásty je totiž potřeba velké opatrnosti, pomocí medometu to také nebude zrovna snadné. Sám Abbé navrhoval stáčet med jednou ročně, a to zhruba s koncem letních prázdnin a začátkem dalšího školního roku. Je to vlastně velký rituál, při kterém nezapomněl Émile Warré zanechat včelám i dostatečné zásoby medu na přezimování – a nikdy nekrmil včely řepným cukrem. Ačkoliv mluvil o tom, že včely musí mít svůj prostor, rozhodně doporučoval pravidelné kontroly. Takže, dáte se na včelaření také?

Zdroj obrázku: flickr.com a kniha „L'Apiculture pour tous“

Včelí úl Warré


Mohlo by vás také zajímat


TOPlist